Dopis

Datum: 1. 5. 2022

Milá babičko!

Předem mého dopisu Tě srdečně zdravím, i když paní učitelka říkala, že se to takhle psát nemá, protože když nezdravíme zadem, nemáme zdravit ani předem. Tomu moc nerozumím, a proto Tě radši zdravím předem i zadem.

Máme se tu hezky. Vaří nám dobře. Paní učitelka i vychovatelka jsou hodné. Na mě taky. I když jsem si v jídelně zapomněl čepici a paní vychovatelka se pro ni vracela a musela jít po schodech do kopce a říkala, že jí ty schody zabijou. Ale nezabily, je s námi furt. A je teda moc hodná.

Odpoledne máme jinou, říkají jí místní. To jako že asi bydlí tady někde na nějakém místě. Ta je taky hodná. Jiné třídy mají jinou, některé dokonce i muže. Třeba náš Kája, co je v devítce. My ne, my máme zase ženu. Je taky hodná. Dneska jsme si hráli celý den jen s ní. Měli to tak všichni, nejen my, ale úplně všichni. I Kája. Akorát že ti mají vychovatele. Ale to už jsem ti psal.

My jsme si hráli v aleáru střediska. Nevím, co to aleár je, ale hráli jsme si mezi chatkami na trávě a pak na hřišti, a taky na prolézačkách a taky jsme malovali na chodníky. A taky jsme nacvičovali to, co jsme předváděli večer na Tvoje tvář má známý hlas. To nám teda dalo hodně zabrat. Paní vychovatelka chvílema říkala, že už nemůže. Ale mohla, a tak jsme to dorazili (to taky řekla). A viděl jsem našeho Káju z devítky. Jezdili na koloběžkách, hráli minigolf, fotbal, pinčes, ragby, kinball a taky nacvičovali.

Když se s Kájou někde potkáme, tak dělá, jako bych nebyl jeho brácha. Jako že mě nevidí. Ale dneska mě asi viděl, protože ke mně přišel a řekl, abych mu půjčil peníze na brambůrky z kiosku, že mi dá ochutnat. Tak jsem mu je dal, řekl dík a dal mi pak jeden brambůrek. Jsem rád, že mám velkého bratra.

A teď to přijde. Večer vypukla soutěž ve zpěvu, tanci a šou. Uváděli to dva převlečení vedoucí, ale já jsem je poznal, i když jeden měl rohy a druhý čarodějnický klobouk a brejle. Nejdřív nám tu naši písničku pustili, aby všichni slyšeli a viděli, jaká opravdu je, a pak jsme ji zazpívali my. A i do mikrofonu. Teda jen vybraní a se sluchem, ale přizvukovali jsme všichni, jak nám poradily paní učitelka i vychovatelka. Všichni tleskali, i náš Kája, asi mě zase už viděl, a volali uáááá a i občas pískli. Bylo to velmi pěkné a paní učitelka i vychovatelka nám řekly, že máme být na sebe hrdí a pyšní. Tak jsme teda byli.

Soutěž jsme sice nevyhráli, ale byli jsme moc a moc pochváleni. A šli jsme spát trochu později než jindy a bylo nám dobře.

A to je, milá babičko, všechno. Moc zdravím Punťu, Micku i všechny slepice. Už se těším, až k tobě přijdu v neděli na oběd. Mám pro tebe dárek. Dělal jsem ho sám z drobných klacíků a jiných přírodnin, jak říkala paní učitelka. Hlavně ho tu nesmím zapomenout. Ahoj, posílám Ti pusu.

                                                                                                                                                                                                                     Tvůj Páťa

Škola v přírodě 2022