Svída krvavá

Cornus sanguinea

Svída krvavá je opadavý keř nebo malý strom, který dorůstá do výšky až přes 5 metrů. Větve jsou přímé, vystoupavé i převislé. Letorosty jsou zprvu zelenavé, starší brzy tmavočerveně nebo hnědě zbarvené. Listy jsou vstřícně postavené, krátce řapíkaté, na líci živě zelené a roztroušeně chlupaté, na rubu poněkud světlejší, řídčeji chlupaté s odstálými chlupy. Na podzim se listy zbarvují nachově červeně. Čepel je eliptická až široce vejčitá, se 3 až 5 páry postranních žilek. Nejvyšší pár žilek odbočuje již asi v polovině čepele, což je charakteristický znak odlišující svídu krvavou od svídy bílé a svídy výběžkaté.

Kvete v květnu až červnu. Květy jsou bělavé a ostře páchnoucí, ve vypouklých až plochých, 3 až 6 cm širokých květenstvích - vrcholících. Plody jsou modročerné až černé peckovice na fialově červených stopkách.

Přirozený výskyt svídy krvavé zahrnuje převážnou část Evropy, na východ zasahuje až po Kavkaz. Obvyklým typem přirozených stanovišť svídy krvavé jsou výslunné křovinaté stráně, lesní lemy, světlé lesy a potoční nivy na slabě kyselých až slabě zásaditých, živinami bohatších půdách. Je zcela odolná mrazu.

Svída krvavá je pěstována jako okrasná dřevina v celé řadě kultivarů, vyznačujících se především krásným zbarvením zimních holých větévek.

Při pěstování v mírném pásmu (ČR) je svída krvavá zcela odolná. Roste na slunci i v polostínu. Vhodná je jakákoliv propustná půda, vlhká. Je značně odolná proti suchu. Snáší exhalace. Svídu krvavou lze pěstovat i v nádobách, jako bonsaj. Je ale třeba zabránit promrzání obalením nádoby, nebo ji zapustit do země. Zaléváním během zimy dbáme, aby rostlina netrpěla suchem. Řez snese kdykoliv během vegetace, ačkoli silnější řez je obvykle vhodný v zimním období. Dobře obráží. Obvykle netrpí škůdci.

Má červenavě bílé, jemnovlákné, středně tvrdé, pevné a houževnaté dřevo, které se používá při výrobě hraček a drobných ozdobných předmětů.

Dendrologická stezka