Pátý den aneb No sice jsme si už zvykli, ale doma je doma

Datum: 3. 5. 2019

Anebo by se tomuto dnu mohlo říkat Den výletů a zimy ... Byli jsme totiž na výletu celodenním. Malé děti odjely do pelhřimovského Muzea kuriozit, co tam všechno viděli a vyzkoušeli uvidíte ve fotogalerii. Pak ještě navštívily Peklo, hrůzostrašné, temné, magické ... děti spokojené, učitelkám prý chyběli skuteční čerti.

Výlet velkých dětí byl poněkud duchovnější – Muzeum nové generace ve Žďáru nad Sázavou nás seznámilo s historií kláštera a se životem mnichů cisterciáků interaktivní formou, po příkrém výstupu na Zelenou horu jsme nejprve uklidnili rozjitřené plíce a potom jsme se věnovali zajímavé historii tohoto místa. Pomocí vyplnění pracovních listů se nám podařilo odhalit prapodivný předmět uprostřed kopule stropu, a to jazyk (Jana Nepomuckého). Jen 9 stupňů „tepla“, občasný deštík a vítr nám kazily sestup od poutního kostela, který je na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

No a dále by se tento den mohl jmenovat Den nákupů (čehokoli), Den rozjařeného chechtání (s kýmkoli), Den bláznivého trsání (v čemkoli), Den pláče a slz (nad čímkoli vztahovým, protože ON už s NÍ ne, ale s NÍ ano…ale proč? Proč ne já? A proč ona? a hlavně Zítra už jedeme domů a on – ona /nehodící se škrtni/ ještě nic ...), anebo Den narvání všech věcí do kufru, přestože se onen brání všemi svými zipy, nebo Den ...

Jakkoli ... ale hlavně nás zítra máte zase doma ... no tedy z mého pohledu JE, vaše miláčky, zlatíčka, roztomilé puberťáčky ... vyjíždíme v devět, sice po D1, ale bude sobota dopoledne, tak snad kolem dvanácté, či tak nějak ... přichystejte řízky, guláše, pečená kuřata a jiné žádané pochutinky a těšte se, že zase za rok, možná ...

Přeju hezký zbytek školního roku.