Sakura ozdobná, třešeň pilovitá nebo slivoň sakur

Prunus serrulata

Je to 3–7 metrů vysoký opadavý strom nebo keř s širokou korunou. Borka je hnědá, hladká, slabě lesklá, stejně jako letorosty. Listy jsou řapíkaté, vejčité, červenohnědé až zelené. Květy jsou růžové, často plnokvěté, uspořádané v krátkých hroznech; kvetou od dubna do května. Plodem je drobná, kulovitá nebo vejčitá peckovice. V zemi původu roste obvykle v lesích, lesních pláštích a na křovinatých stráních, často je vysazována okolo lidských sídel.

Domovem sakury je mnoho asijských států, např. Japonsko, Čína, Indie, Vietnam a Korea. Japonsko má mnoho variant sakury (více než 200 kultivarů).

Japonská společnost převzala mnoho zvyků z Číny, včetně zvyku pozorování květů, kdy císařská rodina, básníci, zpěváci a aristokracie nejčastěji oslavovali květy sakury. V Japonsku byly pěstovány stromy pro svou krásu a zkrášlení  šlechtou již v 8.století. V Číně funkci sakury původně zastával strom švestky, ale v polovině 9. století ho nahradila sakura.

Každý rok japonští meteorologové a veřejnost sledují s příchodem teplejšího počasí květy sakury. Japonci věnují velkou pozornost předpovědím začátku kvetení sakury a po rozkvětu se vydají do parků, svatyní a chrámů, aby se příbuznými a známými pokochali krásou rozkvetlých květů. Svátky zvané Hanami oslavují krásu sakury a pro mnoho Japonců jsou příležitostí se uvolnit a potěšit z pěkného pohledu. Největší japonské školy a veřejné budovy mají stromy sakury ve svém okolí. Zatímco v Číně třešňové květy symbolizují ženskou krásu, ženskost nebo lásku, v Japonsku kvůli krátké kvetoucí době sakury jsou symbolem pomíjivé povahy života. Květy jsou také častou ozdobou na všech druzích spotřebního zboží v Japonsku, včetně Kimon, papírnického zboží a nádobí. Sakura je předzvěstí dobrého bohatství, je symbolem lásky, zalíbení a také reprezentuje jaro.  Její květy opadají obvykle do týdne, před rozpukem listů. Proto stromy vypadají jako celé bílé.

Sakury bývají většinou roubované na kmínek třešně ptačí nebo mahalebky obecné. Díky tomu jsou odolnější vůči suchu i dalším nepříznivým vlivům. Místo, kde se nachází roub, zpravidla mění svůj objem, neboť roub „tloustne“ jinou rychlostí než podnož. Všechny výhony, které vyrůstají pod tímto místem, je třeba odstraňovat, jinak strom časem zplaní. Roub pak dostává od kořene stále méně živin, slábne, přerůstá ho koruna narůstající přímo z podnože, až nakonec uschne.

Dendrologická stezka