Růže šípková

Rosa canina

Statné, dlouhověké keře až 3 m vysoké se vzpřímenými nebo obloukovitě prohnutými větvemi. Občas mají některé větve vlastnost liány, a pokud se mohou o něco opřít, vyrůstají do výšky až 10 m. Kořenová soustava má hlavní kulovitý kořen, který bývá doplněn mělce kořenícími podzemními výběžky. Větve a větévky jsou zelené a obvykle porostlé nepravidelně rozmístěnými silnými, stejnotvarými, hákovitými, nazpět ohnutými ostny.  Bez ostnů jsou větve velmi staré, nebo mladé květonosné větévky. Letorosty jsou však vždy ostnité.  Listy jsou lichozpeřené, pérovitě složené, dlouhé 6 až 11 cm s dvěma úzkými palisty.  Jednotlivé lístky jsou 5 až 11 mm dlouhé, tvaru široce eliptického nebo vejčitého, bázi mají klínovitou nebo okrouhlou a vrchol zašpičatělý, na obvodě jsou jednoduše až dvojitě zubaté. Koncový lístek je řapíkatý, ostatní přisedlé, všechny jsou lysé, bez žlázek a někdy bývají podél střední žilky složené do V a na spodní straně plstnatě chlupaté. Palisty jsou po obvodě žláznaté a bývají nejméně do poloviny přirostlé k řapíku  listu. Na podzim se listy před opadem barví na světle žluté.

Květy na lysých stopkách vyrůstají jednotlivě nebo po dvou či třech v řídkém chocholíku, jsou oboupohlavné, velké 3 až 5 cm, pětičetné, vonné a kvetou jen krátce. Baňkovitá češule bývá 5 až 25 mm dlouhá a mívá 26 až 36 drobných pestíků. Tři vnější kališní lístky jsou pérovitě zpeřené a dva vnitřní celistvé, po odkvětu jsou všechny nazpět sehnuté a při dozrávání šípků opadávají. Pět vzájemně se dotýkajících korunních lístků je vejčitých až široce vejčitých, na konci mělce laločnatých, mívají barvu bílou, slabě růžovou, růžovou nebo tmavě růžovou a po opylení brzy opadnou. V květu je mnoho tyčinek se žlutými prašníky, které nejvíce uvolňují pyl v dopoledních hodinách. Čnělek je větší počet a jejich blizny tvoří řídkou rozvolněnou hlavičku. Mohou se opylit samosprašně nebo pylem přenášeným hmyzem.

Po oplození češule dužnatí a mění se v elipsovitý či vejčitý nepravý plod zvaný šípek (přesněji je to souplodí nažek). Bývá karotenoidy zbarven oranžově červeně až tmavě červeně, má široký, kuželovitě vyklenutý disk, úzké ústí a obsahuje velký počet bělavých nažek s hranatými semeny.

V Evropě  je rozšířena po většině kontinentu, na východě roste poměrně vzácně, na severu sahá až k 60 °severní šířky a na jihu přes Středozemní moře do severozápadní Afriky. Její rozšíření dále sahá přes Turecko do jihozápadní Asii a přes Kavkaz až do střední Asie. Růže šípková byla novými osadníky zavlečena do Ameriky, stejně jako do Austrálie a na Nový Zéland, kde většinou rychle zplaněla a dostala se do volné přírody. V některých oblastech se hojně šíří a znehodnocuje tak místní pastviny, neboť na nich vytváří pro zvířata neprostupné křoviny. Roste hlavně na suchých stráních, okrajích lesů a polí, v úvozech polních cest i na náspech a neobdělávaných půdách, příležitostně zapleveluje i okolí lidských sídel. Vyskytuje se v půdách kamenitých, písčitých, hlinitých i jílovitých, kyselých i zásaditých, špatně však snáší zasolení.

Růže šípková je považována za léčivou rostlinu po více než dva tisíce let. Šípky obsahují hodně vitamínů, hlavně C, B2, E, K, dále karotenoid a glykosidy, aj. Pro léčitelské využití se šípky sbírají za sucha, v plné zralosti a ještě tvrdé, samozřejmě ještě před mrazem. Jemné chloupky z čnělky uvnitř šípků mohou u citlivých lidí způsobit alergickou reakci.

Dendrologická stezka