Bez černý

Sambucus nigra

Keř nebo malý strom dorůstající do výšky 3 – 7 m, při ideálních podmínkách až 10 metrů. Borka v mládí bradavičnatá nepříjemně vonící, později vertikálně rozpraskaná, korkovitě měkká. Dřeň větví tzv. bezová duše čistě bílá. Listy lichozpeřené, vstřícné, po pěti uspořádané, jednotlivé lístky vejčitě podlouhlé pilovité 5-10 cm dlouhé.

 Květy v barvě slonové kosti jsou oboupohlavné s pětičetnou korunou uspořádané v bohatých vrcholičnatých latách, nejčastěji členěných pěti hlavními paprsky. Kvete postupně v průběhu zhruba 3 týdnů, od května do června v závislosti na místních klimatických podmínkách. V době květu se šíří kolem bezu omamná vůně a i po odkvětu má tato rostlina zvláštní aroma. Plody bezu jsou malé, černé, kulaté, lesklé peckovice obsahující dvě zploštělá semena. Začínají dozrávat koncem srpna.

Bez černý je původní v Evropě mimo nejsevernějších oblastí. V Asii se vyskytuje v oblasti od Malé Asie přes Kavkaz po Kaspické moře.  Lze jej najít na vlhkých lesních mýtinách, na kamenitých místech, na mezích, u cest a na rumištích. V přírodě roste volně na světlých i stinných místech. Vyskytuje se též hojně na venkově, u plotů a domech, v zahradách, tedy především na místech bohatých na živiny. Plody jsou vyhledávanou potravou některých ptáků, kteří v trusu roznášejí nestrávená semínka po okolí, a tím napomáhají rozšiřování rostliny.

Čerstvé plody se dle některých uvedených pramenů nedoporučuje konzumovat, protože mají projímavé účinky; tepelná úprava či sušení škodlivé látky neutralizuje. Květy a plody - bezinky se vnitřně používají s úspěchem celá staletí k léčebným účelům, k přípravě čajů, vín a likérů Otravy po požití listí nebo kůry se projevují silným zvracením, průjmem, ošklivostí a celkovou slabostí. Ve farmacii se využívají květy, sbírají se za suchého počasí, nejlépe před jejich úplným rozvitím.

Dřevo bezu je žlutobílé, je tvrdé, velmi pevné, houževnaté a lesklé. Používá se v řezbářství.